Deníček lektorky,  Ze života JS FAN

Online výuka dětí z pohledu lektora

Jako mnoho dalších škol, školiček, kroužků i jiných organizací, jsme 16.3.2020 museli své klienty informovat, že až do odvolání z nařízení Vlády ČR přerušujeme výuku ve všech jazykových kurzech. Tehdy jsme to dělali s těžkým srdcem, ale přeci jen nadějí, že to nebude dlouho trvat.

Během prvního týdne jsme dětem společnými silami připravili domácí úkoly a pokyny k domácí přípravě a doufali, že se zase brzy vše vrátí k normálu. Když pak začalo vycházet najevo, že dočasné přerušení výuky nejspíš nebude tak úplně dočasné (alespoň co se daného školního roku týká) rozhodli jsme se už na nic nečekat a začít jednat.

V naší, v té době už virtuální, kanceláři začal pěkný frmol a my jsme si jako správní workoholici naordinovali zdánlivě nekonečnou práci s počítačem a telefonem. „Já už nevím, co dělat, tak peču chleba.“ „Potřeboval jsem nějak zabít čas, tak jsem vymalovat celý byt.“ Takové a podobné věty jsme v té době z úst našich kamarádů a známých slýchali často a připadaly nám jako z jiného světa. My jsme tou dobou rozhodně netrpěli pocitem, že nemáme co dělat a čas jsme netoužili „zabíjet“, ale spíš natahovat.

Převáděli jsme totiž výuku do online režimu. Že to není nic náročného? Možná, že v obecné rovině ne. Když se do toho ale dá parta holek, které s online kurzy nemají prakticky žádné zkušenosti a když si k tomu přičtete několik stovek klientů, z nichž každý chce zákonitě něco jiného a partu lektorů, kteří jsou online výukou mnohdy políbeni ještě míň, než vy, máte rázem o zábavu postaráno.

Neberte to ale jako stížnost. Naopak. Jelikož jsme holky veselé, které se snaží hledat na všem spíš to pozitivní, byly jsme vlastně za tuhle výzvu a příležitost naučit se něco nového vděčné. Tím vděčnější jsme teď, když už výuka většinou hladce běží, začínáme vidět výsledky a dokonce (POZOR! egocentrické okénko) i dostáváme pozitivní reakce od klientů. 🙂

Ale teď už k jádru věci. V dnešním příspěvku bych se s vámi ráda podělila o to, jak online výuku vnímáme my, lektoři.

„Hello children, how are you today?“ začínám svou první online lekci s předškolními dětmi a samotnou mě překvapuje, jak se dostávám „do ráže“ a dokážu celou lekci bez větších problémů „odmluvit“ a „odšaškovat“. To „odmluvit“ je důležité. Děti totiž až na pár výjimek sedí zaraženě před monitory a nic neříkají. Dokonce nereagují ani na známé otázky jako „how are you?“, které už dávno znají. Po tom, co se asi popáté zeptám, jestli mě slyší a potřetí si překontroluju nastavení mikrofonu, docházím k závěru, že se prostě jenom stydí a neumí nově vzniklou situaci zpracovat. Po lekci nad tím pokrčím rameny s tím, že časem se snad „otrkají“ a jen se modlím, aby z dnešní lekce rodiče nevyvodili, že jsem se za celý školní rok vůbec nic nenaučila. Pro jistotu jim rovnou píšu mail, ve kterém děkuju za lekci a nezapomínám zmínit zjevný ostych dětí a přesvědčení, že příště to bude lepší. V průběhu času vyjdou najevo dvě věci. Zaprvé – stydlivé sezení před monitorem není to nejhorší.

„Dneska jsem měla první lekci a jedna 4 letá holčička se po pár minutách zvedla a běžela se schovat k mamince,“ kontruje mé zkušenosti jedna z kolegyň. Zadruhé – měla jsem pravdu. Každá další lekce probíhá lépe a lépe a po dvou týdnech už se mnou děti komunikují skoro tak, jako kdybychom byli na běžné lekci ve třídě. Holt co naplat. I v roce 2020 je online výuka pořád novinkou pro lektory, děti i rodiče. To je nám jasné, a tak jsme vděční všem odvážným rodičům, kteří s námi spolupracují a báječným dětem, které na novou formu hodin přistoupily.

Pokud v kurzech předškolních dětí bojujeme s ostychem, u starších dětí se vyskytují zase jiné problémy. „Dnešní lekce byla příšerná. Zdá se, že kluci objevili novou zábavu v podobně vzájemného vypínání si mikrofonů.“ Oznamuje jedna z kolegyň po prvním týdnu online výuky. A není sama. Některé děti mají vyloženě radost z toho, že mají tu moc vypnout spolužákovi mikrofon, jiní to vnímají jako jistou formu odboje proti výuce, která je nebaví („Mě sem přihlásila máma, řikal jsem jí, že mě to nezajímá. Žádnou angličtinu umět nepotřebuju.“ – student 14 let). Jestli jsme si do dé chvíle mysleli, že v online prostředí nebudou problémy s kázní, zmýlili jsme se.

Děti, zejména ty starší, jsou často přetížené prací do školy, takže soustředit se 90 minut ještě na výuku mimoškolní angličtiny už je na ně prostě moc. Jednoduché to nicméně není ani pro lektory, kteří musí vymyslet jak vyzrát na práci v učebnici a vyložit klíčovou látku. Nejtěžším úkolem se ale zdá být udržení pozornosti dětí. Ve třídě nám k tomu pomáhá velké množství pomůcek, které jsou ale v online prostředí nevyužitelné. „Dochází mi inspirace, poradíte mi nějakou mi nějakou zábavnou aktivitu pro třeťáky?“ je tedy častá otázka mezi kolegy.

O zábavu se samozřejmě starají i technologie samotné, které se čas od času rozhodnou vypovědět službu zrovna v ten nejnevhodnější okamžik. Věty jako „Zaseklo se to.“, „Ten odkaz nefunguje.“, „Zrovna vypadl internet.“ nebo „Uprostřed lekce se mi začal aktualizovat počítač.“, slýcháme ze strany studentů i kolegů poměrně často. Naštěstí jsme si zatím vždycky se vším nějak poradili a pokračujeme s chutí a elánem dál. 🙂

Všechno má rub a líc. Online výuka, ať už vedená přes Skype, Teams, Zoom nebo cokoli jiného má a vždycky bude mít své výhody a nevýhody. Jsou děti, které výuku bojkotují a pak jsou děti, kterým, zdá se, online výuka vyloženě sedí. „Mám skupinu, se kterou se mi pracuje lépe online než osobně. Nevím čím to, ale nějak se na to víc soustředí,“ jsem já sama pronesla minulý týden a doteď nechápu čím to. Pravda ale je, že najednou postupujeme v probrané látce rychleji, než dřív a pravidelné virtuální setkání s dětmi pro mě představuje mou oblíbenou část dne.

Výhodou pro lektory taky je podstatná úspora času. „Je super, že si můžu lekce poskládat jednu za druhou a nemusím nikam přejíždět nebo přecházet,“ hodnotila například pozitivně jedna z našich zahraničních lektorek. Jako benefit vnímám i věc, kterou jsme zmínila výše. Je jí šance naučit se něco nového, naučit se fungovat v nových podmínkách. My lektoři a učitelé teď máme jedinečnou příležitost trénovat svou fantazii, hledat a nacházet nové metody výuky a učit se pracovat nejenom s novými technologiemi, ale i s novými zdroji. Což podle mě bude do budoucna čím dál tím potřebnější.

Výuka online je v mnoha směrech „challenge„. Nejenom pro nás, ale i pro děti a jejich rodiče, kteří jim při výuce mnohdy asistují, za což jim mnohokrát děkujeme. Ale navzdory její náročnosti a nevyzpytatelnosti (nikdy nevíte, jestli někomu nespadne internet nebo nepřestane fungovat mikrofon) si jí vážíme jako báječné zkušenosti a příležitosti.

Jste učitel/lektor potýkající se v průběhu koronavirové epidemie s online výukou? Jste rodič, které už jde hlava kolem z domácí přípravy vlastních dětí? Účastníte se sami online školení a seminářů? Dejte nám do komentářů vědět, jaké máte zkušenosti s online výukou. 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *