Seriál o bilingvní výchově. Část první: dabing – ano či ne?

V posledních pár letech se u nás v JS FAN často setkáváme s termínem „bilingvní výchova“. Nejde přitom jenom o tu soukromou v domácnostech, ale i o tu institucionální. Při výuce v mateřských školách například od vedení často slýcháme věty typu „víte, nám nezáleží na národnosti lektora, ale musí na děti a před dětmi mluvit striktně anglicky“. V zásadě je to trend, který se nám líbí a který rádi sledujeme. Už roky razíme názor, že při výuce předškolních dětí nezáleží na tom, jestli je učí Brit, Američan, Čech nebo třeba Rumun.

Za předpokladu, že má výbornou jazykovou vybavenost, záleží mnohem více než na národnosti na jeho pedagogických dovednostech a schopnosti si děti „získat“ a bavit je. Sami máme v týmu hned několik lidí různých národností, u nichž byste ani podle přízvuku nepoznali, že se nejedná o rodilé mluvčí. Na čem podle nás ale záleží je to, aby si děti v tomto období jednoho člověka spojovaly s jedním jazykem a ne více. Obzvlášť, je-li tímto člověkem lektor, se kterým se setkávají pouze jednou nebo dvakrát týdně.

V tomto smyslu funguje princip jednoduché jazykové kotvy. Dítě zjistí, že lektor mluví „nějakou cizí řečí“.  Protože se s lektorem chce nějakým způsobem dorozumět, snaží se pochopit, co lektor říká a reagovat na to. Nevědomky se tak už od prvního okamžiku začíná lektorovu řeč učit. Jak lekce postupují, dítě si postupně spojuje lektorovu tvář s touto řečí a bezděčně, aniž by si to uvědomovalo, do této řeči (v našem případě do angličtiny) „přepíná“. Pokud ovšem dítě ví, že lektor mluví nebo rozumí česky, ztrácí prvotní motivaci k tomu, aby se učilo. Pokud ví, že mu lektor rozumí i v jeho řeči, bude na něj tím spíš touto řečí mluvit a proces učení se výrazně zpomalí.

A to je vlastně základní princip celé bilingvní výchovy. Dítě žije a je vychováváno v jednom jazykovém prostředí, ale pak se najednou začne pohybovat v jiném jazykovém prostředí. Aby v tomto prostředí bylo úspěšně, musí si novou řeč osvojit, a tak se automaticky spouštějí mechanismy učení. Dítě se najednou neučí jenom řeč mateřskou, ve které se stále zdokonaluje, ale začíná se učit i řeč cizí. A to aniž by došlo k jakémukoli ovlivnění schopnosti učení se řeči mateřské. V rámci rodinného prostředí samozřejmě vše zachází ještě dál. Klasický případ bilingvní výchovy není, když dítě mluví pořád česky a jednou či dvakrát týdně na malou chvíli anglicky. Klasicky jde o to, když tatínek mluví jinou řečí než maminka. Nebo, když rodiče mluví jinou řečí než babička s dědečkem (typicky v rodinách českých emigrantů). Dítě se pak doslova učí dvěma rozdílným jazykům simultánně. 

Jedním z velkých témat, která se v rámci bilingvní výchovy rozvíjí, je dabing dětských pohádek. Stále platí, že Česká republika je dabingová velmoc. Málokterý stát světa dabuje zahraniční pořady v takové míře a kvalitě jako my. Ačkoli na toto prvenství můžeme být dozajista hrdí, měli bychom se zamyslet i nad jeho případnými negativními dopady. Je takto hojné dabování skutečně ku prospěchu? Neomezuje nás spíš tak trochu ve studiu cizích jazyků? Vždyť jaký je lepší způsob, jak se naučit cizí řeči, než prostřednictvím zkušeností a reálných situací. A filmy přece tyto reálné životní situace mají simulovat. Jak to tedy je? Dabing ano či ne? Ačkoli rozhodně nejde o exaktní téma, na které bychom mohli dostat jednoznačnou správnou odpověď, ráda bych se nad tím tady trochu zamyslela.

Pojďme podívat na to, co zaryté odpůrce dabingu tolik štve. Základním argumentem proti dabingu je celkově špatná úroveň českého národa ve znalostech angličtiny. Asi není tajemstvím, že naše zemička z mezinárodních srovnávání tradičně nevychází vůbec dobře. Češi, Moravané, Slezané.. prý v porovnání s dalšími občany EU (rozumějte s občasny těch států, ve kterých není angličtina úředním jazykem) ovládají angličtinu podstatně hůře. Odpůrci dabingu pak poukazují na severské státy, které se v těchto porovnáváním umisťují vysoko nad námi. A které v dabingu, takříkajíc „příliš nejedou“. Nutno uznat, že jde o poměrně závažný argument. Zejména, podíváme-li se na celou věc optikou bilingvního vzdělávání. Pokud se dítě může naučit cizí řeč tím, že komunikuje s lektorem v angličtině, proč by se jí nemohlo naučit sledováním pohádek v angličtině?

Jasně, sledování pohádek samo o sobě nestačí. To podpoří pouze pasivní znalost jazyka (tedy porozumění), ale už moc ne tu aktivní. Pokud ale pasivní sledování pohádek v angličtině podpoříme aktivní komunikací (s lektorem, rodičem, příbuzným..) a dalšími podněty, jako jsou písničky nebo anglické hry, už je to zcela jiná písnička. A co teprve, když je to vše vzájemně propojeno. Co když se například dítě dopoledne učí s lektorem nebo rodiči nějakou slovní zásobu, pak se podívá na pohádku (ale i video stačí), ve které se dané téma probírá; odpoledne si zahraje s maminkou zábavnou anglickou na stejné téma a večer si o tom poslechne písničku. V takovém případě je ta pohádka v originálním znění jistě velmi přínosná a poučná. Pokud bychom ji nadabovali, vypadl by nám z procesu učení jeden podstatný způsob výuky dětí – a to ten vizuální.

Každá strana má dvě mince. Pokud budeme na dabing/originální znění pohlížet optikou rozvoje a výuky předškolních dětí, které jsou vychovávány v bilingvním prostředí, pak má originální znění určitě smysl. Na druhou stranu originální znění například už tak moc nepomůže dospělému člověku, který se angličtinu neučí jiným způsobem. Z tohoto pohledu pak nedávají smysl tendence dabing plošně omezovat, ne-li přímo zakazovat. Co může pomoct jednomu, může uškodit druhému. Musíme brát v potaz také faktory, které mluví pro dabing. Problémem v samém základu je velká odlišnost češtiny od angličtiny. Není ostatně divu, vezmeme-li v potaz, že každý jazyk patří do úplně jiné jazykové skupiny (germánské vs. slovanské jazyky). Na zřetel bychom měli brát i fakt, že to není tak dávno, co se v našich končinách, narozdíl od jiných států, angličtina vůbec nevyučovala. Starší ročníky jí tedy logicky příliš ovládat nemohou.

Na otázku, zda by se měl dabing zachovat, musím chca nechca odpovědět jako oblíbená Chytrá horákyně – ano i ne. Jsem pro zachování dabingu, aby se mohli dále na televizi i nové filmy koukat ti, kteří už čtení titulků nezvládají nebo kterým nevyhovuje. Zároveň si ale myslím, že by mělo dojít k rozšíření možnosti sledovat filmy v originálním znění. Řešením je takzvaný duální systém vysílání. Díky němu by televizní stanice mohly vysílat ten samý pořad ve stejnou chvíli jak v dabované, tak i v originální podobě. Bylo by tedy pouze na sledujícím, kterou variantu by si vybral. Jak se říká – vlk by se tak najedl a koza by zůstala celá. Proč také vybírat jednu či druhou možnost, když úplně pohodlně můžeme využívat obě, dle vlastních preferencí? Souhlasíte?

 

Lucka

 

Please follow and like us:
0

Tábory na Chodově jsou za námi. Jak probíhaly?

Hezké úterní odpoledne všem. Jste na cestě z práce? Užíváte si volný den? Nebo vymýšlíte program pro své děti? Ať tak či tak, přejeme Vám, ať se u toho máte fajn. My v JS FAN se od pondělí pozvolna znovu pouštíme do běžného pracovního procesu. Máme za sebou 3 týdny příměstských táborů na Chodově, ze kterých se ještě vzpamatováváme (ne, že by nás nebavily nebo že by se nepovedly, ale daly nám zabrat!) a začínáme plánovat nový školní rok. Na co se můžete těšit? Kromě klasických jazykových kurzů pro děti i dospělé, doučování a zábavného dopoledne s angličtinou zatím není nic jisté. Rádi bychom však naplánovali pořádnou dětskou halloweenskou party a pak ještě Mikuláše. No a pak se uvidí.

Ale nepředbíhejme. Je srpen, já právě sedím na zahradě u svých rodičů, načerpávám trochu toho vitaminu D ze slunečních paprsků, a přitom si v hlavě rekapituluji zmíněný tábor. Jak probíhal? Co všechno jsme stihli? Bavilo to děti? A povedly se tedy nebo ne?

První, co mě v souvislosti s táborem napadá je, že to byl neskutečný fofr. Sotva jsme všechno v pátek 21.července připravili, už tu byl 11.srpen a 3 týdny tábora za námi. Během těchto 3 týdnů se nám na táboře vystřídala více než stovka různých dětí ve věku od 4 do 12 let, a to už je panečku číslo! Naštěstí můžeme děti pochválit a být za ně vděční. Většinu času byly hodné a bezproblémové. A co víc, většina z nich se nadšeně pouštěla do jakéhokoli programu, a dokonce i angličtina je bavila. A o to nám jde především. Aby se děti bavily, klidně i při výuce. Během tábora jsme toho stihli opravdu hodně. Navštívili jsme hned dvě výstavy Národního muzea, podívali jsme se k hasičům a do ZOO, zahráli jsme si plno her v areálu i okolí areálu tábora, naučili jsme se plno nových věcí v angličtině, vyzkoušeli jsme si pár jednoduchých (a přírodních) pokusů a nezapomínali jsme ani na ranní rozcvičky. A jako třešničku na dortu jsme každý týden našli poklad. První týden jsme ho vypátrali za pomoci indicií jakožto malí detektivové, druhý týden jsme ho objevili jako správní malí objevitelé a třetí týden nás k němu dovedli dopisy od našeho průvodce, jakožto malé cestovatele. No, co víc si přát? Snad jen o malinko příznivější počasí. Většinu času nás trápila buď úmorná vedra nebo déšť. Ale co, poradili jsme si tak i tak.

Pokud mám tedy mluvit za sebe – ano, letošní tábor se povedl. Sice jsme nestihli úplně všechno, co jsme si naplánovali, ale děti odcházely z tábora vesměs spokojené a často se nám stávalo, že vlastně ani odejít nechtěly. A to je pro mě, jakožto pro organizátorku, to nejlepší ocenění, jakého se mi může dostat. J Nebo bych vlastně měla říct NÁM. Nic z toho by totiž nešlo bez našich skvělých lektorek a vedoucích, které na táboře trávily své dny, s dětmi si hrály a velmi často dělaly mnohem víc, než to, co mají v popisu práce. Jsou jimi Nela Švancarová, Zuzana Snížková, Adéla Bartáková, Monica Manta, Olga Kirchen a Angelika Kirchen. Čili milé drahé kolegyně, děkuji Vám mnohokrát! J Mé díky ale patří také našim partnerům – vedení základní školy Květnového vítězství 57, které nám neuvěřitelně vyšlo vstříc a pronajalo nám veliké prostory spolu s obrovskou školní zahradou, a pak cateringové firmě Vital catering, která nás zásobila výbornými domácími obědy, byla tak skvělá, že nám zapůjčila svou várnici na šťávu a doslova nám zachránila krk, když jsme na poslední chvíli přišli o původně nasmlouvanou společnost. Za nekonečnou trpělivost pak děkujeme i pánům hasičům z hasičské stanice Chodov a zaměstnancům Národního muzea, kteří nám všechno tak ochotně ukázali. Poslední, ale důležitý, dík pak patří všem úžasným rodičům, kteří náš tábor zásobili sponzorskými dary, hračkami a sladkostmi. Dětem určitě udělaly radost.

Budeme se těšit zase za rok a prozatím přejeme příjemný zbytek léta.

P.S. víte, že už nyní probíhá přihlašování do jazykových kurzů na příští školní rok?

Za tým jazykové školy JS FAN

 

Lucie Prokopová
zástupkyně ředitelky

Please follow and like us:
0

Není kurz jako kurz a lektor jako lektor. Aneb jazykové kurzy pro děti mají svá jasná specifika.

Říká se, že děti jsou tím nejnáročnějším publikem. To přitom platí nejenom v rámci divadelních představení, ale prakticky při jakékoli činnosti. Například i při výuce anglického jazyka.

Zatímco dospělý student jde na jazykový kurz s jasnou vizí toho, co se chce naučit a připravený tvrdě pracovat, dítě to vnímá jinak. Dítě se především chce bavit. A je mu přitom jedno kde zrovna je a co u toho dělá. Pokud ho určitá činnost nebaví či ho to přímo nudí, prostě se jí přestane věnovat nebo vám to dá pěkně sežrat. V nejlepším případě pak bude dělat to, co má, ale bude se tvářit otráveně a nezapomene vás o své znuděnosti informovat. Je přitom asi jasné, že čím mladší dítě je, tím je tento trend markantnější.

Z uvedeného pak vyplývá, že vyučovat cizí jazyk ve skupině dětí, a to hlavně těch předškolních a prvostupňových, není nic tak snadného, jak si leckdo myslí. Vyžaduje to nekonečnou trpělivost, fantazii a zásobárnu aktivit a činností. Na vyplňování cvičení a práci s učebnicí je prostě neutáhnete a konverzovat s nimi zpravidla nejde. Učit malé děti zkrátka vyžaduje zcela odlišné pedagogické schopnosti, než vyučovat dospělé či teenagery.

Právě z toho důvodu se většina velkých a zavedených jazykových škol otevírání kurzů pro děti vyhýbá. Tuto „díru“ pak zaplňují menší jazykové školy, které se naopak zaměřují téměř výlučně na výuku dětí. Že se jazykovka specializuje na práci s dětmi přitom poznáte na první pohled. Elegantní a minimalistické učebny, vybavené prakticky jen tabulí, dataprojektorem a židlemi nečekejte. Místo nich najdete útulné třídy s barevnými stěnami, vyzdobené plakáty a dětskými výtvory, vybavené celou řadou hraček, obrázkových karet a dalších nezbytných pomůcek. Samozřejmostí by pak měl být koberec, umožňující sezení na zemi.

A k čemu to všechno? Při práci s mladšími dětmi jde totiž především o hru a názornost. Mladším školákům, natož předškolákům, nestačí říct, že pejsek se řekne „dog“. Oni jej musí vidět, zkusit si jej předvést a nejlépe si ho i osahat. A k tomu právě slouží ony obrázkové karty, tzv. „flashcards“, pexesa, binga, plyšáci a samozřejmě také dostatek prostoru pro hru. Samotná hra, ať už v jakékoli podobě, je přitom tím nejpřirozenějším, a zároveň nejúčinnějším způsobem výuky u dětí předškolního a mladšího školního věku. S trochu nadsázky by se dalo říct, že pokud se lektorovi u dětí podaří v průběhu výuky vyvolat emoce (samozřejmě myslíme y pozitivní) a pořádnou dávku nadšení, má vyhráno. Je totiž dokázáno, že paměť a trvalé uchovávání informací funguje lépe, je-li spojeno s určitým emocionálně nabitým prožitkem.

A má to ještě jednu výhodu. Dokáže-li lektor děti zaujmout, docela určitě bude z hodin odcházet spokojený a nabitý energií. Děti jsou totiž nejnáročnějším publikem ze všech, ale také tím nejvděčnějším. Pokud je čas strávený s jejich lektorem bude bavit, věřte, že na hodiny budou chodit s nadšením a lektora odmění nakažlivou radostí. A hlavně, odnesou si z hodin kýžené znalosti. Pro lektora přitom snad neexistuje lepší pocit, než když ho po čase jeho studentíci sami od sebe začnou oslovovat v cizí řeči a začnou s ním bez ostychů komunikovat.

Své o tom vědí i lektoři z jazykové školy JS FAN sídlící na Praze 4. Ti své studenty vedou v jazykovém vzdělání už více než jednu dekádu a řada dětí se k nim stále vrací. „Nejdříve jsem se práce s předškoláky bála, ale pak jsem zjistila, že si s nimi stačí hrát. A tak si teď hrajeme a u toho se učíme. A ono to funguje.“ Hodnotí svou práci jedna ze zdejších zahraničních lektorek.

 

 

Please follow and like us:
0

Jaký kurz angličtiny pro děti zvolit?

Našli jste si jazykovou školu, která nabízí jazykové kurzy pro děti, ale stále nevíte, jaký kurz pro svého potomka zvolit? Není divu. Nabídka jazykových škol orientovaných na výuku dětí je opravdu široká. Vybírat můžete z klasických docházkových kurzů, individuálních kurzů, konverzací nebo kurzů připravujících k jazykovým zkouškám.

Pokud chcete pro své dítko vybrat ten správný kurz, musíte si nejdříve odpovědět na jednoduchou otázku. Co od kurzu očekáváte a jakých výsledků chcete dosáhnout? Pokud vám jde o rozvoj obecných jazykových dovedností a budování vztahu k cizí řeči, pak sáhněte po variantě běžného kurzu. Do něj dítko dochází jednou či dvakrát týdně jako do klasického kroužku a pod vedením lektora řeč systematicky rozvíjí.

Pokud má váš syn či dcera problémy se školní angličtinou, kterou potřebuje dohonit, volte spíše individuální výuku. Je nutno mít na paměti, že v jazykových školách se jazyk učí jinak než ve státním školství a probíraná látka se odlišuje. Z toho důvodu docházkový kurz nemusí dítěti pomoct ke zlepšení školních známek. Individuální výuku naproti tomu lektor může přizpůsobit přesně potřebám daného studenta.

No a pokud je na tom naopak váš potomek se školními známkami dobře a řeč ho baví, může být dobrou variantou povzbudit ho přihlášením do přípravného kurzu ke zkouškám z jazyka. Výhodou tohoto kurzu navíc je to, že po jeho absolvování završeném složením zkoušky jasně vidíte výsledky.

Pro starší děti pak může být dobrou možností také konverzační kurz, který už staví na určitých znalostech a rozvíjí schopnost aktivní komunikace.

A pokud si stále nevíte s výběrem kurzu rady, oslovte přímo jazykovou školu. Její zaměstnanci vám jistě rádi poradí a každá lepší škola vám navíc umožní vyzkoušet si hodinu zdarma a nezávazně.

Please follow and like us:
0

Příprava k jazykovým zkouškám pro děti

 

Jazykové zkoušky pro děti a příprava na ně. To je téma, které stále více hýbe světem jazykového vzdělávání pro děti. Věděli jste, že jazykové zkoušky už dávno nejsou doménou pouze dospělých studentů? Zejména na poli anglického jazyka jsou možnosti rozvoje vzdělávání školáků opravdu velké.

Již od věku zhruba 8 let (v závislosti na znalostech i dříve) mohou děti skládat tzv. cambridgeské zkoušky z angličtiny pro YLE (young learners). Ty se skládají ze tří úrovní, nesoucí názvy Starters, Movers, Flyers. Tyto zkoušky mají motivační charakter a kladou si za cíl probudit v dětech vztah ke studiu jazyka a zdravé sebevědomí.

Většina jazykových škol orientujících se na práci s dětmi, nabízí speciální jazykové kurzy, které děti na zkoušky připraví. Školy přitom nabízejí i přípravu k vyšší úrovni zkoušek, kterými jsou známější KET a PET. Tyto zkoušky mohou skládat dospělí studenti, stále však existují i ve speciální upravené podobě pro školáky.

Samotná příprava na jazykové zkoušky pak může mít různé podoby. Školy pravidelně otevírají celoroční přípravné kurzy, v klíčových ročních obdobích nabízejí speciální rychlokurzy a v případě zájmu o intenzivnější práci se dětem věnují individuálně. Vše závisí na konkrétní škole a také na dohodě mezi školou a rodiči.

Jedno by však všechny školy připravující své studenty ke zkouškám měly mít společné. Měly by zajistit veškerou administrativu spojenou s přihlašováním ke zkouškám a měly by být schopné, v případě zájmu, děti na zkoušky konající se ve specializovaných zkušebních centrech, doprovodit.

Máte zájem o zkoušku YLE pro Vašeho potomka? Chcete, aby se na ni dobře připravil? Rádi Vám se vším pomůžeme. Pro děti pravidelně vypisujeme přípravné kurzy k Cambridgeským zkouškám a zajišťujeme pro ně vše, co se zkouškami souvisí. Více informací na našich webových stránkách.

Please follow and like us:
0

Proč kurz angličtiny pro děti v jazykové škole?

Čas od času se ve své praxi setkávám s názorem, že je zbytečné aby díte navštěvovalo kurz angličtiny v jazykové škole, když se jí učí ve škole. Nechci hanit základní či střední školy obecně, jistě mezi nimi je plno takových, kde je výuka jazyků na opravdu dobré úrovni a snad i dostačující. Bohužel však z vlastní zkušenosti a z informací od studentů naší jazykové školy vím, že je ještě více případů, kdy to tak není.

Problémů ve výuce angličtiny na základních (a potažmo středních) školách je několik. Jsou to velké třídy, které učitelům neumožňují dostatečně intenzivní práci s dětmi. Často jsou na vině sami pedagogové, kteří mají sice vzdělání, ale přesto nevědí, jak s dětmi pracovat, aby byla práce přínosná pro obě strany. Občas vkládají na děti neadekvátně vysoké nároky, občas prostě nevědí, jak nějakou látku jednoduše vysvětlit a občas mají problémy s kázní. Ve všech případech však neefektivní práce pedagoga vede k neefektivnímu studiu ze strany žáka. Možná ale největší problém vidím v zastaralých a nešťastně postavených osnovách, které svazují ruce i těm z učitelů, kteří by měli nápady a invence.

Prolight.cz-IMG_9741

A proč je podle mě plán špatný? Z mého pohledu klade až moc velký důraz na ovládnutí gramatiky. Nutno přitom dodat, že plno gramatických jevů, které se učí již děti na druhém stupni ZŠ je z pohledu rodilého mluvčího v běžné komunikaci 21.století prakticky nevyužitelných nebo dokonce zastaralých. Opravdu se děti musí učit větné konstrukce, které by se ve vztahu k češtině daly přirovnat třeba ke konstrukcím typu „kdybych to býval věděl, tak bych tam byl nechodil“? Kdo tyto konstrukty v dnešní době v mluvené řeči používá? A kdy je použije dítě? Vězte přitom, že využívány nejsou ani v angličtině rodilými mluvčími. Dále se děti ve školách hodně učí poslech. To samo o sobě není špatné. Špatná je pouze metoda, jak se k tomu přistupuje. Říká se, že pochytit mluvené slovo, zejména to, které je zachyceno na nějaké audio nahrávce, je to nejtěžší, s čím se v průběhu studia řeči potýkáme. A má to své opodstatnění. Pokud pouze slyšíme nějaký rozhovor, ale nevidíme mluvčího, nemůžeme sledovat jeho gestiku a mimiku. A věřte mi, to k porozumnění hodně přispívá. Mnohem lepší by bylo učit děti rozumnět mluvenému slovu prostřednictvím videí, ve kterých alespoň vidí situaci a ze kterých pochopí kontext. Co považuji ale za to nejhorší a naprosto alarmující je, že nejmenší prostor je věnován procvičování komunikačních dovedností. Není právě komunikace to, co nás ke studiu cizí řeči vede? Proč se tedy jazyk učí od stolu, vyplňováním cvičení a mluvení se přehlíží? Ať už se to někomu líbí nebo ne, tím, že učitel jednou za čas ve třídě nastolí simulovanou situaci a instruuje děti, aby si povídaly o nějakém tématu, je mluvit nenaučí.

13045464_10209153779112392_1257914962_n

 

A právě proto považuji jazykové školy specializující se na práci s dětmi, respektive jejich jazykové kurzy pro děti, za stále potřebné. Kurzy v jazykových školách totiž usilují o to, aby tuto slabinu státního školství vyvážily a aby dětem daly to, co jim ve školách chybí. Pokud pošlete své dítě na kurz do jazykové školy, s největší pravděpodobností hodinu neprosedí u stolu, kde se bude biflovat gramaticku a vyplňovat cvičení. Místo toho se bude učit komunikovat. Lektoři jazykových škol děti prostřednictvím interaktivních činností, hraní her, sledování videí a vytváření nejrůznějších projektů, vedou k tomu, aby se nebály mluvit. Usilují o to, aby se děti nebály mluvit, bez ohledu na to, jestli to, co řeknou, bude gramaticky správně nebo špatně. Naši lektoři jsou navíc instuováni k tomu, aby s dětmi mluvili, pokud to jde, výlučně anglicky, čímž děti vedou k tomu, aby si na řeč zvykly, začaly ji vnímat jako samozřejmou věc a naučily se stejně tak reagovat v angličtině. Kromě toho lektoři věnují 2/3 času z lekce interaktivním činnostem a pouze 1/3 práci s učebnicí. Možná namítnete, že gramatika je přeci také důležitá. Ano, je (tedy alespoň ta základní). Nicméně i gramatika se dá naučit jinak, že nezáživným výkladem a drilováním. Například právě prostřednictvím oněch interaktivních cvičení a aktivní komunikace.

Pokračovat ve čtení „Proč kurz angličtiny pro děti v jazykové škole?“

Please follow and like us:
0

Výuka angličtiny ve školkách navzdory všem. My se nevzdáme.

Výuku angličtiny v mateřských školách jsme zde již řešili několikrát. Pro nás v JS FAN, kde se mimo jiné soustředíme právě na výuku AJ u předškoláků, se jedná o velké téma. Česká školní inspekce minulý školní rok přišla s nařízením, podle kterého jakékoli placené kroužky v mateřských školách nesmí probíhat dopoledne. Toto nařízení vedlo k situaci, kdy řada školek kroužky úplně zrušila. Zbytek institucí je všechny nakumuloval do odpoledních hodin. Co se anglčitiny týká, pár školek pak bylo schopno výuku AJ zapracovat do vzdělávacího plánu a v dopoledních hodinách ji zachovat. My v JS FAN nařízení ČŠI v takovéto plošné podobě považujeme za nesmyslné a zcela odtržené od praxe a toho, jak práce s dětmi funguje. O důvodech, proč s nařízením nesouhlasíme jsem psala například ZDE.

Prolight.cz_IMG_9795raw

Účelem mého dnešního příspěvku však není si stěžovat nebo poukazovat na to, jak výuka angličtiny ve školkách funguje či nefunguje. V tuto chvíli mi jde opravdu striktně o děti a o užitek, který z předškolního studia angličtiny mohou mít. Cílem naším, stejně jako cílem společnosti Wattsenglish s jejíž medologií pracujeme, je seznámit děti s jazykem a připravit je na další vzdělávání a této oblasti. Usilujeme o to, aby si děti již od útlého věku na angličtinu zvykaly, aby ji takříkajíc „naposlouchaly“ a aby ji pojaly jako přirozenou součást svého života. Zkrátka a jednoduše. V MŠ nám jde o vytvoření pevných základů, na kterých pak děti mohou stavět v rámci dalšího (ať už školního nebo mimoškolního) vzdělávání. K maximální možné návaznosti také napomáhá fakt, že v tuto chvíli k metodologii Wattsenglish, která se ukázala jako velmi efektivní, přistupuje čím dál tím více základních škol. I bez ní však děti, potažmo jejich rodiče, po nástupu do ZŠ mohou zaznamenat výsledek.

Více o metodologii Wattsenglish zde: http://www.wattsenglish.cz/metoda-wattsenglish/

Příkladem může být jeden z pozitivních ohlasů z poslední doby. Tatínek chlapečka, který absolvoval naši předškolní výuku angličtiny, nám napsal, že nám moc děkuje za výuku, která byla pro syna přínosná a díky které je teď (alespoň co se angličtiny týká) nejlepším žákem ve třídě. („Vaše kursy mu moc pomohly, je teď suverénně nejlepším „angličanem“ v první třídě v Krči. Větu z něj sice nevyrazím J, ale slovní zásobu má myslím dobrou. Takže dík patří i Vám.“) Z takových zpráv máme opravdu velkou radost, protože kvůli těmto dětským úspěchům a jejich radosti s tím spojené, to děláme. A že z chlapce „větu nevyrazí“? To není v dané kategorii nic neobvyklého a dokonce, a to pozor, to nemusí nic vypovídat o znalostech jazyka. Vždyť jakoukoli řeč, i tu mateřškou, se učíme nejdříve pasivně a až následně přidáváme aktivní složku. Batole také hned nemluví ve větách, ale nejprve poslouchá, co mu dospělí či starší sourozenci říkají a opakuje jednotlivá slova. Tak proč by to při studiu cizí řeči mělo být jinak? A věřte mi, při správném přístupu se porozumění v předškolním věku rozvíjí opravdu rychle. Sama jsem občas překvapena tím, jak děti, které navštěvují kurzy AJ v MŠ, reagují na anglicky pronesené pokyny.

prolight-cz_img_9885raw

V zájmu dětí doufám, že se situace časem opět obrátí a že ministerstvo přestane výuku jazyků ve školkách bojkotovat. Prozatím vedeme takovou malou partizánskou válku proti nesmyslným regulím. A jak se to projevuje? Od příštího školního roku chystáme výuku ve školkách po celé Praze. Ano, povětšinou v odpoledních hodinách, ale lepší něco, než nic. Tu možnost pomáhat dětem na startu jejich života se zvládnutím řečí, si prostě nenecháme vzít.

Pokračovat ve čtení „Výuka angličtiny ve školkách navzdory všem. My se nevzdáme.“

Please follow and like us:
0

Pát tipů na domácí procvičování angličtiny

Krásné páteční dopoledne všem.

Jelikož se nás rodiče předškoláků často ptají na to, jak mají s dětmi doma procvičovat angličtinu, rozhodli jsme se s vámi v rychlosti podělit o pár tipů. (O důležitosti jazykového vzdělávání od útlého věku dětí jsme psali v tomto článku)

alphabet-766822_960_720

Asi nejjednodušším způsobem, jak udržovat své děti v kontaktu s angličtinou, je prostřednicvím videí na YouTube. Na YouTube v současné době najdete celou řadu skvělých kanálů s výukovými videi pro děti. Mezi všemi bychom rádi „vypíchli“ kanál WOW ENGLISH TV. Jedná se o kanál společnosti Wattsenglish, nabitý zábavnými videi s oblíbenými postavičkami Stevem a Meggie. Dalším úžasným kanálem s krásnými videi je pak kanál Super Simple Songs. Najít však můžete celou řadu dalších. Stačí do YouTube zadat heslo „english for children„.

Je jasné, že nechcete, aby vaši potomci pouze koukali na televizi a videa. Proto je vhodné sledování videí doplnit i jinými materiály. Využít můžete například interaktivní online hry (a celou řadu her najdete také v rámci mobilních aplikací). Pokud máte dostatek času, můžete s dětmi také vyrábět nejrůznější výrobky, které následně anglicky pojmenováváte. Například přání k narozeninám, dekorace nebo i jednoduché hry (inspiraci můžete najít třeba ZDE). Vystačíte si ale i s obyčejnými obrázky (například natištěnými na papír), pomocí kterých si zahrajete pexeso nebo jinou oblíbenou hru vašich dětí a naučíte se pojmenovávat třeba zvířátka. 🙂

Více tipů k tomu, jak se svými dětmi doma procvičovat jazyk, najdete ZDE.

Please follow and like us:
0

Přijměte pozvání na naše letní tábory s angličtinou

Milí čtenáři, 

i tento rok naše jazyková škola JS FAN chystá letní příměstské tábory s angličtinou pro děti ve věku 5-15 let, a to v průběhu 6 prázdninových týdnů!

Těšit se můžete jako obvykle na příměstský tábor s angličtinou a bruslením v Běchovicích a na příměstský tábor s angličtinou na Chodově. Každý z táborů je trochu rozdílný, ale oba mají společný základ – dopolední výuku angličtiny plno zábavy.

thumb_IMG_4308_1024

Výuku vedou zkušení lektoři z naší jazykovky, ale také kvalifikovaní a proškolení externisté. Výuka je vedena zásadně hravou metodou, se zapojením her, pohybových aktivit, karet, videí a dalších pomůcek. Rozhodně nečekejte, že se děti prosedí dopoledne v lavici tak, jako ve škole. V případně příznivého počasí navíc trávíme i výuku venku, na čerstvém vzduchu 🙂

A na co ještě se mohou děti těšit? V Běchovicích je pro ně připraven odpolední program v podobě bruslení na in-line bruslích. Bruslařský výcvik je opět veden kvalifikovanými lektory a je přizpůsoben úrovni dětí. Méně zkušení bruslaři či začátečníci se učí základům, zatímco zkušenější děti tříbí svůj jezdecký styl a třeba si i zkusí závodit. Na konci tábora si pak všechny děti mohou své schopnosti ozkoušet na jednoduché opičí dráze a prostřednicvím plnění nejrůznějších soutěží.

Na Chodově je pro děti připravena široká paleta odpoledních her a aktivit, pokrývajících nejrůznější obory činností. V minulých letech děti například cvičily a hrály divadlo, dabovaly pohádku, vytvářely komixs nebo hledaly poklad. S dětmi také chodíme hrát hry do parku u Chodovské tvrzi, vydáváme se na návštěvu k hasičům nebo vyrážíme na celodenní výlet. Během odpoledních aktivit děti v maximální možné míře využívají angličtinu.

Začínáte svým dětem plánovat letní program? Chcete jim dopřát zábavu, ale jde Vám také o jejich vzdělávání a rozvoj? Zauvažujte o našich táborech. Více informací najdete ZDE.

 

Please follow and like us:
0

Obyčejná základka nebo něco „víc“?

Stále více rodičů si v současné době klade otázku, kam poslat své děti do školy. Zejména ve větších městech se otevírá mnoho možností a výběr té správné školy se může stát opravdovým oříškem.

Kdekdo si možná řekne, že na tom, jakou základku bude dítě navštěvovat, přece až tak nesejde. Osnovy jsou přeci všude stejné a specifičtější vzdělání se získává až na střední škole nebo na gymnáziu. Opak je ale pravdou. Nejsou to totiž jenom školní osnovy a probíraná látka, co může děti ovlivnit po zbytek života. Směr jejich dalšímu vzdělávání a rozvoji mohou dát výukové metody, vybavenost dané školy, možnosti zájmových aktivit nebo pouhý přístup jednotlivých pedagogů.

boys-286245_960_720

Právě z těchto důvodů Česká republika, otevírajíc se mezinárodním trendům, v posledních letech zaznamenala boom soukromých základních škol. Ministerstvo školství jich registruje něco kolem 80, nejvíc z nich se nachází ve velkých městech. K nejznámějším z těch českých patří například Základní škola Nový Porg, Soukromá základní škola cesta k úspěchu či školy a třídy waldorfského typu či Montessori školy. Děti však mohou studovat i základní školy zahraničního zřizovatele, jako například The Prague British School nebo International School of Brno. Školné na soukromých školách je přitom velice varibilní a dle školy a oblasti se může pohybovat mezi 10tis a 500tis ročně.

Jedno však mají tyto školy společné. A to specifický přístup ke vzdělávání dětí, který se zásadně liší od toho standardního státního. V soukromých školách zpravidla najdete menší třídy a celkově menší počet žáků, který umožňuje individuálnější a intenzivnější práci. Větší důraz je kladen na větší samostatnost dětí  ve smyslu rozvoje jejich potenciálu a tvořivosti a také na mimoškolní aktivity. Standardem bývá také rozšířená výuka angličtiny.

Například známá škola PORG své žáky pravidelně připravuje k tzv. cambridgeským zkouškám (KET, PET, FCE, CAE, CPE) jež skládají již žáci prvního stupně. Důraz kladou také na pravidelnou a individuální komunikaci s rodiči, probíhající například v podobě individuálních třídních schůzek, informací skrz rodičovský portál či vyvěšování pravidelného týdenního plánu. V prvních a druhých třídách je učitelkám také k dispozici asistent.

Školy waldorfského typu například zase sázejí na osobní vztah mezi kantorem a dětmi. V těchto školách je totiž pravidlem, že jeden a ten samý pedagog děti provází od 1. až do 5. nebo 6. třídy a vyučuje je všechny předměty. Tradicí jsou v těchto školách také nejrůznější rituály, jako například ranní odříkávání průpovídek nebo hraní na flétnu. Od dětí se již od nástupu očekává jistá samostatnost, například v podobě vyrábění si různých věcí, díky čemuž jsou často zapojováni i rodiče. Ti mají v ideálním případě pro děti fungovat jako domácí pomoc a opora.

Každá soukromá škola má přirozeně svá specifika a navzájem se od sebe liší. Provozovatelé všech soukromých škol se nicméně shodnou na jednom. Nejdem jim o budování konformity, ale o práci s jedinečným potenciálem každého dítěte. A co je ze všeho nejdůležitější, jde o to, aby se děti ve škole cítily dobře a probouzely v sobě zájem po vědění a poznávání nového. To je ostatně důvod, který rodiče dětí navštěvujících soukromé školy uvádějí nejčastěji, když se jich zeptáte, proč se rozhodli vymanit ze státního školství.

Seznam soukromých základních škol, které v naší zemi v této chvíli fungují, najdete ZDE. Soukromé školy si v rejstříku můžete jednoduše vyfiltrovat prostřednictvím výběru druhu školy a zřizovatele.

Please follow and like us:
0